Artróza (osteoartróza, arthrosa): je onemocnění charakterizované úbytkem kloubní chrupavky synoviálního kloubu. Jde o jedno z nejčastějších kloubních onemocnění. Z klasifikace nemoci vyplývají i rizikové faktory jejího vzniku. Zde je zásadní omezit vliv stavů, které mohou v budoucnu rozvoj osteoartrózy urychlit.
Rizika vzniku
Děje v kloubu
Chrupavka nemá vlastní cévy. Její výživa probíhá právě prostřednictvím kloubní (synoviální) tekutiny. Buňky chrupavky tvoří mezibuněčnou hmotu (proteoglykany a kolagenní vlákna), která činí tkáň pružnou a odolnou k mechanické zátěži. Mezi buňkami jsou tak relativně velké vzdálenosti, které musí živiny překonat prostou difuzí – volným prostupem molekul.
Chrupavka a její funkce
Degenerace a pohyb
Proto je při degenerativním kloubním postižení chrupavky – artróze – tak důležitý pravidelný, plynulý pohyb. Je lhostejno, jde-li o pohyb aktivní, nebo pasivní, prováděný jinou osobou – fyzioterapeutem. Každý nemocný by se měl podle lokalizace onemocnění (kolena, kyčle, páteř) naopak vyvarovat asymetrické zátěže (tenis, golf aj.), prochlazení hybného aparátu a sportovních aktivit s prudkými pohyby, náhlou změnou směru pohybu (odbíjená, kopaná, košíková, skoky, squash aj.). Vhodné jsou naopak chůze, turistika, plavání, kde je pohyb opakovaný, plynulý a symetrický. I zde však platí pravidlo nepřetěžování.
Pružnost chrupavky je dána zastoupením určitých typů kolagenu. Ten se však tvoří za vývoje a po každém hojení poškozené chrupavky bývá nahrazován „univerzálním“ kolagenem, který nedosahuje jeho mechanických kvalit. To vede při stejném objemu zátěže jako u zdravého jen k dalšímu poškození a vzniku bludného kruhu. Následkem přetěžování je neadekvátní přenos sil na přilehlou kost, okolní vazy, svaly a jejich úpony.
Sterilní zánět
Osteoartróza a páteř
Diagnóza – a co dál?
Prevencí je především zmírnění nebo odstranění známých rizikových faktorů – léčba vrozené dysplazie kyčlí u dětí, prevence obezity, dostatečné doléčení úrazů pohybového aparátů, vhodné pracovní zařazení i ergonomická úprava pracoviště, věku odpovídající pravidelný pohybový režim.
Vlastní léčba je především symptomatická, tedy mírní příznaky. Užívají se léky proti bolesti pro místní i celkové použití, přípravky ovlivňující stav kloubní chrupavky a preparáty tlumící zánět, je-li přítomen. Studiemi bylo opakované prokázáno, že největší léčebný efekt mají pacienti, kteří současně užívají kloubní preparáty a cíleně pravidelně cvičí. V pokročilejších stádiích je vhodné sledování nemocného u specialisty ortopeda nebo revmatologa, kteří mohou případně navrhovat (indikovat) komplexní lázeňskou a případně operační léčbu s umělou náhradou postiženého kloubu. To často vede k výraznému ústupu bolestí (již nemá co bolet) a zvýšení hybnosti kloubní.